Rozhodčí řízení obecně

Rozhodčí řízení je mimosoudní způsob řešení majetkových sporů, jehož základní úprava je obsažena v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů.

Prostřednictvím rozhodčího řízení lze rozhodovat veškeré spory majetkové povahy, k jejichž projednání by byl jinak příslušný obecný soud. Je-li dána pravomoc rozhodce, je obecný soud z rozhodování sporu, resp. sporů, na které se rozhodčí smlouva vztahuje, vyloučen.

Z hlediska právní jistoty smluvních stran je ideálním stavem, když si smluvní strany přímo ve smlouvě hlavní (kupní smlouva, smlouva o dílo, smlouva o úvěru, atd.), ve všeobecných obchodních podmínkách apod., sjednají ustanovení o rozhodčím řízení. V praxi se tak děje nejčastěji implementací r ozhodčí doložky do závěrečných ustanovení smlouvy. 

Druhým případem, kdy lze sjednat pravomoc rozhodce pro rozhodování majetkového sporu je případ, kdy majetkový spor mezi stranami již vznikl. V takovém případě uzavírají strany tzv. smlouvu o rozhodci, nebo dodatek ke smlouvě obsahující rozhodčí doložku.

Podmínkou platnosti rozhodčí smlouvy je vždy její písemná forma.

Rozhodčí řízení je zahájeno dnem, kdy rozhodci nebo rozhodčímu soudu je doručena rozhodčí žaloba. Podání rozhodčí žaloby má stejné právní účinky jako podání žaloby k obecnému soudu, staví se tedy promlčecí a prekluzivní lhůty. Postavení stran sporu je v rozhodčím řízení rovné, oběma stranám sporu musí být dána příležitost uplatnit svá práva.

Rozhodčí řízení je ústní pouze v případě, že se smluvní strany nedohodnou jinak. Rozhodčí řízení tak v zájmu rychlosti řízení může probíhat bez nařízení ústního jednání, pouze na základě posouzení písemných důkazů. Může být také sjednáno, že rozhodčí nález není třeba odůvodňovat.

Rozhodčí řízení bývá jednoinstanční. Rozhodce rozhoduje formou usnesení či rozhodčího nálezu, které mají v zásadě stejné právní účinky jako rozhodnutí obecných soudů. Rozhodčí nález pak nabývá právní moci doručením stranám sporu a je vykonatelný.

Stát prostřednictvím svých orgánů nemá pravomoc zasahovat do průběhu rozhodčího řízení samotného, poskytuje však prostřednictvím zákonů rozhodčímu řízení právní rámec a garanci zákonnosti průběhu rozhodčího řízení a jeho výsledku. Na žádost rozhodce má obecný soud povinnost poskytnout součinnost, zejména pokud jde o nutnost výslechu svědků či o poskytnutí právního názoru.

Rozhodčí řízení je, na rozdíl od řízení před obecnými soudy, zásadně neveřejné. Povinnost mlčenlivosti rozhodců je zaručena zákonem, případně také rozhodčím řádem rozhodčího soudu. Pro strany sporu má neveřejnost rozhodčího řízení význam zejména tam, kde jsou předmětem sporu informace, které mohou být obchodním tajemstvím stran. Právě neveřejností rozhodčího řízení je zaručena nemožnost zneužití takových informací třetími stranami.